Setkání po letech

Včera, v sobotu večer, jsme měli sraz se spolužáky z gymplu. Po 31 letech ... K pláči!!! Nebo k smíchu?

Sešlo se nás 13. Magické číslo. Z 30 nic moc teda. Ale zase aspoň těch 13, co tam přišlo, se dobře bavilo.

A ačkoliv už uplynula taková spousta let, viděla jsem zase ty holky a kluky z gympláckých lavic. Ale lepší v tom, že jsou těžší o zkušenosti ze života, těžší o děti, rodiny, zážitky z různých zaměstnání. Ta tíha je zbavila trošku rozletu, ale přidala nadhled, shovívavost a toleranci.

S radostí zjišťuju, že většina žije ve stejných manželstvích, do kterých vstupovali někteří už brzo po maturitě, že jsou úspěšní a pracovití,Setkání po letech ale ne nabubřelí, inspirují ostatní tím, že i v tomto věku se nebojí a studují "vejšku", někteří mají tituly před i za jménem, ale pořád jsou normální.. A hlavně, všichni vypadáme na ty roky strašně dobře!!!

Jediná věc, která mě nepotěšila, bylo zjištění, že chlápek, kterého občas potkávám při cestě z práce a vesele ho zdravím, rozhodně není můj spolužák Pepa, jak jsem si až do včerejška myslela...