Navždy

Co je navždy?

Jsem požehnaná štěstenou, protože všichni mí blízcí jsou naživu a nestalo se jim nic, co se nedá vzít zpátky a je to navždy.

A z mého pohledu není v podstatě navždy nic, všechny vztahy se změní, všechna bolest přebolí, každá vášeň vychladne a nenávist otupí.

Až včera večer, když si ke mně přišla o pohlazení a pomazlení moje jednooká kočka, mi došla jedna věc. Mám ji 9 let, vzala jsem jsi ji tenkrát z útulku, když jí bylo 5 měsíců. Dali ji tam dohromady za cenu několika operací, silných dávek antibiotik a neskutečné obětavosti jejích opatrovnic, takže až na to, že jí chybělo oko, vypadala normálně.

Ale jen na pohled. Nevím, co zažila během prvních 4 měsíců svého života, ale ani celý zbytek jejího života, celých 9 let, co je u nás v bezpečí a teple domova, opečovávaná a milovaná, se nezbavila panického strachu z cizích lidí a hrůzy z venkovního prostoru. V létě letošního roku byla poprvé za celý svůj život na balkóně, který máme otevřený z kuchyně. Doposud vždy stála jen na prahu a koukala ven a při sebemenším pohybu se stáhla do bezpečí bytu.

A to mě dovedlo k myšlence, že možná v nás navždy něco dokáže přetrvat. Utrpení, prožité v dětství, ať kočičím, nebo lidském, zůstává v dané osůbce navždy..

To je zřejmě důvod, proč má v sobě každá bytost vloženou starostlivost a lásku ke všem maličkým. Důvod, proč je opatrovat a nedopustit, aby jim bylo ublíženo. Protože když se ublíží nevinnému, je to prohřešek proti řádu vesmíru. Křivda a strach setrvávají. Narušují duše, lámou osudy a pokřivují charaktery. 

Každý by se měl snažit ochraňovat bezmocné a nevinné. Následky si totiž nesou navždy. A nebo aspoň až do smrti...