Sliby

Dát slib nic nestojí.

Slibem neurazíš.

Sliby se slibují, blázni se radují.

Sliby chyby.

Nebylo by tolik přísloví, která nám říkají něco o snadné porušitelnosti slibů, kdyby každý své sliby dodržel.

Je jistě lehké splnit sliby typu:

"přijdu v 5", "koupím rohlíky", "zavolám ti", atd.

I když, kupodivu, někteří lidé nezvládnou ani to.

Sliby, které se ale nejčastěji porušují, jsou větší ráže. Většinou znějí nějak takhle:

"Nikdy tě neopustím..."

"Vždy tu budu pro tebe.."

"Pořád tě budu milovat..."

Proč slibujeme něco, o čem nevíme, jestli to budeme schopni dodržet?

Proč děláme ze svých úst bránu, kterou vycházejí do světa nicneříkající slova? Lehká jako pírko a pravdivá jen pro daný okamžik? Proč si raději neodpustíme plané sliby?

Možná za to může zvyk (každý to říká), romantické filmy (tam to přece vždy dobře dopadne), možná touha po tom, zažít opravdový trvalý vztah se vším všudy, vztah, který končí až v okamžiku, kdy jeden z nás umře..

Zkusit dodržet sliby prvního typu, opravdu za každých okolností, nás možná navede na cestu, jak dodržet i ty závažnější. Sliby, které je lehké dodržovat v časech štěstí, ale tak těžké v těch horších, které přijdou do každého vztahu.

Porušila jsem už mnoho slibů.

Už v tom nechci pokračovat.

Sliby, které vyslovíme z horoucího srdce, letí vysoko a daleko v prostoru i čase. Navážou se na naše osudy a když je porušíme, něco se zasekne. Situace se pak bude opakovat tak dlouho, dokud se nepoučíme a nezačneme vážit slova nebo dodržovat sliby.

Nejsou to jen slova. Jsou to závazky.