Změnit život
Co kdybychom se ráno probudili a zjistili, že jsme znovu malí..
Všechny naše vzpomínky, zkušenosti a znalosti by nám zůstaly. Jen bychom byli prostě děti.
Co byste udělali jinak?
Když nad tím přemýšlím, jímá mě závrať. Představa, že bych si všechno pamatovala a mohla bych se vyhnout chybám, které jsem dělala, mohla bych dosáhnout mnohem větších vědomostí a zvolit si jinou cestu životem někam, kam si to ve své současnosti nedovedu ani představit, je tak ochromující, že si připadám, jako bych stála na okraji toho nejvyššího útesu...
Vím jistě, že bych se víc učila, víc cvičila, sportovala, tančila, zpívala, naučila bych se různé jazyky, naučila bych se hrát na hudební nástroje.. Znamenalo by to ale, že to, co jsem já, by bylo jiné, byla bych to jiná já. Znamenalo by to taky zahodit svůj současný život. Opravdu bych se znovu začala scházet s muži, kteří mě zklamali? Opravdu bych pracovala ve stejných zaměstnáních, pod stejnými šéfy, kteří mě tolik štvali? Dokázala bych znovu přijmout tu odpovědnost a mít tolik dětí? A byly by stejné?
Když se na to tak dívám, jsem nakonec ráda, že taková možnost není. Protože to, co jsem kdy udělala nebo neudělala, všechny dobré věci i chyby, malé i velké, mě něco naučily. Naučily mě být tou, co jsem teď. Dovedly mě na toto místo v tomto čase, na místo v mém životě, kde mám lidi, na kterých mi záleží a jim záleží na mně.
Nechci nic měnit. Pokud něco, pak to, co teprve bude. Třeba se můžu učit další jazyky, víc cvičit, víc zpívat a tančit nebo se naučit hrát na hudební nástroj.. A můžu to dělat KAŽDÝ DEN MÉHO BUDOUCÍHO ŽIVOTA.
Všechny naše vzpomínky, zkušenosti a znalosti by nám zůstaly. Jen bychom byli prostě děti.
Co byste udělali jinak?
Když nad tím přemýšlím, jímá mě závrať. Představa, že bych si všechno pamatovala a mohla bych se vyhnout chybám, které jsem dělala, mohla bych dosáhnout mnohem větších vědomostí a zvolit si jinou cestu životem někam, kam si to ve své současnosti nedovedu ani představit, je tak ochromující, že si připadám, jako bych stála na okraji toho nejvyššího útesu...
Vím jistě, že bych se víc učila, víc cvičila, sportovala, tančila, zpívala, naučila bych se různé jazyky, naučila bych se hrát na hudební nástroje.. Znamenalo by to ale, že to, co jsem já, by bylo jiné, byla bych to jiná já. Znamenalo by to taky zahodit svůj současný život. Opravdu bych se znovu začala scházet s muži, kteří mě zklamali? Opravdu bych pracovala ve stejných zaměstnáních, pod stejnými šéfy, kteří mě tolik štvali? Dokázala bych znovu přijmout tu odpovědnost a mít tolik dětí? A byly by stejné?
Když se na to tak dívám, jsem nakonec ráda, že taková možnost není. Protože to, co jsem kdy udělala nebo neudělala, všechny dobré věci i chyby, malé i velké, mě něco naučily. Naučily mě být tou, co jsem teď. Dovedly mě na toto místo v tomto čase, na místo v mém životě, kde mám lidi, na kterých mi záleží a jim záleží na mně.
Nechci nic měnit. Pokud něco, pak to, co teprve bude. Třeba se můžu učit další jazyky, víc cvičit, víc zpívat a tančit nebo se naučit hrát na hudební nástroj.. A můžu to dělat KAŽDÝ DEN MÉHO BUDOUCÍHO ŽIVOTA.
Komentáře
Okomentovat