Nevím

 

Mám pět dětí.

Když se o tom někde zmíním, často se setkám s reakcí: Proboha jak to zvládalas, když byly malé?

Nevím. Milosrdný čas zakryl v paměti únavu a nevyspání a dnes vzpomínám na dny, kdy moje děti byly malé, s láskou, a považuju je za nejhezčí období svého života. V té době byly jejich životy součástí toho mého a mohla jsem je ochránit před většinou jejich bolístek a strachů.

Ale dnes, když už jsou všichni dospělí, jsou jejich životy mimo můj dosah. Vidím nás všechny jako ohromná vrstevnatá oblaka, naše životy se odehrávají uvnitř nich, a prolínají se jen částečně…

A když vidím, jak prožívají svoje radosti, strachy, lásky, rozchody, bolesti a chyby, tak mi nejtěžší na rodičovství nepřijde starat se o ně, když jsou malí, ale nevměšovat se, když jsou velcí, nechat je prožít svoje pády a poučit se z nich, nechat jejich oblaka jim a dotýkat se jich tím svým, jemně, s pochopením, zvědavostí, kam se až rozpřáhnou a důvěrou, že všechno nakonec zvládnou skvěle.

Jak to zvládám? Nevím. J