Výlet na Dlouhé Stráně

Dnes je to měsíc, kdy jsem si udělala svátkový výlet na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Nikdy předtím jsem tam nebyla a byla jsem hodně zvědavá.
A jako jeden z technických divů naší republiky mě horní nádrž rozhodně nezklamala.
Vychutnala jsem si cestu lanovkou, která je poměrně dlouhá a vede strmě nahoru (přes můj strach z výšek se mi to líbilo), i výhled z rozhledničky nahoře u stanice lanovky.

Pak jsem se vydala Rysí stezkou, která je uzpůsobená i pro malé děti - dřevěné sochy zvířat se jim určitě moc líbí.

Z Rysí stezky jsem se pak pustila po červené nahoru k nádrži. Začátek je po kamenité cestě a stoupá, ale po chvíli se změní v stezku s krásnými výhledy.

Pak už jen kousek okolo Mravenečníku a už jsem byla nahoře u nádrže, odkud je pěkný pohled na Praděd.

A pak už zase zpátky na lanovku, proti davům lidí, kteří směřovali teprve nahoru.
Cesta lanovkou dolů byla ještě víc dechberoucí, protože to zpět vypadá, jako by člověk letěl 🐦🐦🐦
Byl to pěkný výlet.
A i když jsem si ho užívala sama (jediným a věrným průvodcem mi byla Rozinka), bylo to moc fajn.
Výhody cestování o samotě jsou totiž zřejmé:
1. můžu jít tempem, jakým chci já. Nemusím se bát, že někoho zdržuju nebo že moc ženu.
2. můžu se zastavit a fotit jak dlouho chci
3. trasu vybírám já podle toho, na co se zrovna cítím
4. nemusím mluvit a tak je jedno, že funím jako lokomotiva, když jdu do kopce
5. když se mi výlet nelíbí, je to moje chyba, nemusím nikoho obviňovat a nikomu vytýkat, kam mě to zase vytáhl (a totéž nemusím poslouchat od jiné osoby)
Možná by se našlo i víc důvodů, ale tyhle úplně stačí.
Cestovat sama (nebo se psem), je bezva.
Má jen jednu jedinou nevýhodu - všechny ty krásy, které člověk vidí, nemá s kým sdílet...