Všechno dobře dopadne..

Včera jsem se setkala s jedním moudrým člověkem.

A ten mi řekl něco, co si nemůžu nechat pro sebe.

Myslím si totiž, že je to úžasná myšlenka.

Řekl mi:

„My lidi tady na Zemi máme strašně velké rozmezí mantinelů. Velký prostor mezi Úplným Dobrem a Úplným Zlem, mezi Absolutní Vírou a Absolutním Bezvěrectvím.. Ten prostor je tak velký, že nedokážeme jít rovně, kolísáme mezi těmi mantinely a ztrácíme se, jediné, co by nás udrželo na lajně by bylo potvrzené vědomí Božího vedení. Ale to potvrzené není, je to otázka víry. A to je právě účel našeho života tady, aby naše cesta byla cik cak, abychom poznávali sami, kudy má vést…“

Dojalo mě to. A naplnilo. Protože to je to, čemu věřím. Že naše životy jsou takové, jaká jsou naše rozhodnutí. Ale naše rozhodnutí nejsou náhodná. A nikdy nejsou špatná, i když se taková někdy zdají.  Vždy mají nějaký účel, který zatím nevidíme. Jsou tu proto, abychom na něco přišli, něco pochopili. Jsou součástí plánu. A jediné, co bychom měli přijmout je to, že ten plán je pro nás dobrý…

Aneb Všechno nakonec dobře dopadne … A jestli ne...  Pak to ještě není konec…