Šibeniční termín aneb Jak jsem se chytla do vlastní pasti

V rámci plnění si svých snů, projevila jsem v lednu nebývalou drzost a připojila jsem se do skupiny sborového zpěvu. Neumím číst z not, poznám jen, jestli jde melodie nahoru a nebo dolů a díky tomu, že jsem kdysi na základce dostala z notového diktátu pětku, poznám i jejich délku a případné mezery. To je ale vše. Nicméně pro zpěv v našem sborečku to až tak nepotřebuju. Každý pátek poctivě jezdím na zkoušky a čekají mě vždy víc než 2 hodiny čisté radosti ze zpívání.

Jenže se náš sbormistr někdy zjara domluvil s dirigentem zábřežského dechového orchestru na společné aktivitě - předvést společně melodie ze známých filmů. Nechyběly tam pecky typu Starwars, Šifra Mistra Leonarda, Mise, Skyfall, Zachraňte vojína Ryana a další. Počáteční nadšení z tohoto projektu ale zkazil termín koncertu - víkend, který jsem měla už dlouho zamluvený na výlet do Bratislavy.

No nic, řekla jsem si, tak se aspoň nemusím učit tolik nových písní. A na zkoušky jsem měsíc před koncertem jezdila jen si zazpívat, ale ne s cílem se to naučit (protože na co, že..). A tady přichází na scénu má vlastní past.

Koncert proběhl bez mé účasti a i když jsem si víkend v Bratislavě krásně užila, mrzelo mě to. Moje ego brečelo a podsunovalo mi myšlenky, jaké to tam asi muselo být.. A videa na fb to mrzení jen podporovala - atmosféra byla úžasná!!

A tak, když se sbormistr zeptal, kdo má čas o sobotě za 14 dní, kývla jsem, přesvědčena o tom, že budeme zpívat náš obvyklý repertoár. Přece si nenechám ujít další koncert!

Ale ouha. Jen tak mezi řečí padlo na příští zkoušce, že zpívat se budou právě ty filmové melodie, které se ostatní drtí už měsíc.. 

Každý jen trochu soudný člověk by z toho okamžitě vycouval. Ne tak furiant ve mně! Já to zvládnu! (Jak říkám, moje ego je hrozně namyšlené).

A tak začal perný týden. Perný v práci (konec školního roku a závěrečné zkoušky) i doma, protože jak jsem už řekla, neumím číst z not.. takže každičkou notu jsem nabouchala do počítače, který mi to naštěstí může přehrát.. a že jich sakra bylo!

Vůbec nemluvím o tom, jak těžké je naučit se ty melodie, když se vám do toho mísí další 3 hlasy a ještě orchestr a sólistka..

A naučit se 8 písní za 7 dní sice vypadá jako plán, ale ve skutečnosti je to (aspoň pro mě) zhola nemožné. ¨

Proklínala jsem se každý večer, chtěla jsem zvednout mobil a odvolat to, nechápala jsem, co jsem si myslela, že dělám, když jsem na to kývla.. Ale zatím se pořád učím.

Poučení z toho plyne to, že vlastní ego a exhibicionismus nás někdy navlečou do situace, kterou pak musíme ustát. Ale než utéct z boje, je lepší zkusit se držet hesla "Co mě nezabije, to mě posílí". I když to chvílemi vypadá jako ztracený zápas. Princip je v tom to nevzdat.

Tak mi zítra držte palce, ať to těm ostatním, co to umí pěkně, úplně nezkazím :)