Cesta do Brníčka a zase zpátky

Když je venku krásně a nemusíme do práce, je nejlepší v takový den vyrazit někam na výlet.
A já jsem si dnes vybrala jako svůj cíl zříceninu v Brníčku.
Ráno o půl 9 nás (mně a Rozinku, což je původně bílý westík) odvezl autobus až do Brníčka, zastávka Pod lipami (opravdu je to pod lipami, nebo aspoň kousek od nich), odkud je to jen kousek k nenápadné turistické modré značce. A po ní jsme trochu strmým stoupáčkem po 500 m vyfuněly až ke zřícenině.

Je tam fakt pěkně.
A protože i cesta je cíl, vydaly jsme se domů pěšky, pořád po modré. Den jako malovaný, okolo zeleno a cesta se vlnila mírně do kopečka nebo po rovince, takže úplná parádička.

Došly jsme tak pohodlně až do Dlouhomilova, kde je opravdu pěkný kostel.

Ještě před Dlouhomilovem  Róza objevila nenápadný potůček a neomylně se v něm vyráchala, boříce se až po břicho v černém bahýnku.

 

Po bahenní koupeli potkala cestou něco hnědého, čímž se umně popatlala po téměř celém hřbetu a hlavě, takže dokonala svou přeměnu na vepře bažinného. 

Za Dlouhomilovem vede cesta podél luk a zleva je lemovaná borovicovým lesem, což působí až kouzelně.

Mírné stoupání nás pak vyvedlo až na rozcestník Polesí Drážník, kde jsme opustily modrou a po zelené seběhly ke Králci a po cyklostezce jsme došly až domů.

Zápory výletu, když už mám nějaké vymyslet, byly:

1. přesedání v Brníčku kvůli dvěma zastávkám (od rozcestí k Pod lipami) - ale nakonec se ukázalo, že to je ten stejný bus, takže přesedání se nekonalo

2. spousta klíšťat na Rózině kožichu - ale na mně žádné, a ona má antiparazitní obojek, takže nakonec houby zle

3. Přeměna bílého psa na hnědočerno špinavé čuně - ale koupel to spravila a navíc - ona při tom rachtání byla tak šťastná...

Takže zápory žádné, jen krásný den a krásné zážitky. A tak je to vlastně v životě pořád - něco, co vypadá jako zápor, se může jen posunutím úhlu pohledu změnit v klad. Je na nás, jak se na to budeme dívat.. Buďme pozitivní!!